Využijme svůj hlas proti násilí

Využijme svůj hlas a propůjčme ho obětem domácího násilí, protože samy se neozvou nebo nejsou dostatečně slyšet.

Zobrazit příběhy obětí

Pomozte hned sdílením
osobních příběhů obětí!

Osudný útok, který skončil upoutáním na vozík

„V násilném vztahu jsem žila 13 let. Když se partner dozvěděl, že ho opouštím, tak na mě zaútočil, přestože jsem měla v náručí dceru. Strhl mě za vlasy k zemi a kopnul do zátylku. Brzy po útoku se začaly ozývat zdravotní komplikace. Nějaký čas mě dokonce udržovali v umělém spánku. Vyšetření ukázala, že atakem došlo k poškození bazilární mozkové tepny a mozku s vážným trvalým následkem spočívajícím v ochrnutí horních končetin, ataxii dolních končetin a inkontinenci. Teď mám invalidní vozík a vážnou vadu řeči. Bývalého partnera odsoudili ke 22 měsícům odnětí svobody. Měl by mi také uhradit bolestné, ale to se dodnes nestalo. Našel si mezitím novou partnerku, nedávno se znovu oženil a teď čekají potomka. V péči má i naše společné děti.“

Anežka

Když už se nedá rozlišit, čeho je útočník schopný

„Půl roku před odchodem ze společné domácnosti se násilí stávalo skutečně nebezpečným. Manžel mi začal vyhrožovat, že mě zabije nebo zmlátí tak, že mě nikdo nepozná. Stále mě fackoval, nelíbilo se mu, jak s ním mluvím, nebo že s ním nemluvím. Začal zakazovat mé matce stýkat se s vnukem. Výhružky se stále stupňovaly. Hrozil, že mě zmrzačí, že budu na vozíku, a nebudu se proto moci o syna postarat a on s ním odejde do Bulharska. Měla jsem velký strach o sebe i své příbuzné na Ukrajině, protože vyhrožoval, že s pomocí svého otce zabije i je. Začal mluvit o tom, že bude vozit do Čech dívky z Bulharska a prodávat je do „bordelu“. Když jsem mu to vymlouvala, vyhrožoval, že bude prodávat i mě.“

Oléna

Když sen o štěstí zničí alkohol

„S manželem jsme se seznámili před 11 lety. V té době jsem byla rozvedená a žila u své matky, která mi pomáhala s výchovou syna z prvního manželství. Toužila jsem vybudovat pro sebe i syna šťastnou, normálně fungující rodinu, proto jsem se brzy po seznámení s přítelem odstěhovala k němu. Byl zedník, pracoval jako OSVČ a dokázal si vydělat slušné peníze. Brzy jsem však zjistila, že také hodně pije. Od začátku vztahu byl velice žárlivý. V opilosti za mnou chodil do práce, obviňoval mě z nevěry, nadával mi. Když mě poprvé fyzicky napadnul, rozešla jsem se s ním a odešla zpátky k matce. Dva roky mi telefonoval, navštěvoval mě a sliboval, že už se bude chovat jinak, že nebude pít. Přesvědčil mě, abych se vrátila.“

Monika

Od žárlivosti k násilí

„Manžel začal krátce po svatbě žárlit. Kontroloval mi mobilní telefon. Když jsem šla s přáteli ven, dělal scény. Jeho chování se postupně zhoršovalo. V práci jsem musela mít zapnutý telefon, aby mohl poslouchat, co říkám. Po tom, co se nám narodilo miminko, jsem zůstala doma na rodičovské dovolené. Všechny finance ale spravoval manžel. Nakonec mi úplně zakázal vycházet z domu. Po čase přešel od psychického týrání k fyzickému napadání. Byla jsem bez prostředků, bála se o syna a doufala, že se vše vrátí do stavu před svatbou. Nevěděla jsem, co dělat a kde hledat pomoc. Styděla jsem se a cítila se slabá a neschopná. Měla jsem pocit, že je to celé má vina. Trvalo to tři roky, než jsem našla odvahu odejít.“

Marie

9 let teroru zničí život navždy

„Ukončit násilný vztah po 9 letech jsem se rozhodla poté, co manžel surově zaútočil na našeho sedmiletého syna. V průběhu vztahu jsem policii nikdy po napadení nevolala, styděla jsem se a myslela si, že by to agresi manžela ještě zhoršilo. Celý proces stěhování se od něj ale přerušovaly příslušné orgány, které mě dokonce donutily vrátit se k němu do společné domácnosti. Na závěr nám děti nechaly ve střídavé péči. Ve výsledku to celé trvalo 2,5 roku, přičemž neustále docházelo k psychickému nátlaku, pronásledování a v několika případech při předávání dětí i k fyzickým útokům. Bohužel děti nesou dlouhodobé psychické následky a útoky pořád přetrvávají.“

Klára

Obětovala jsem se pro děti a lhala lékaři

„Byla jsem ženou v domácnosti a starala se o rodinu ze všech sil. Přesto jsem si často musela od manžela vyslechnout, jak jsem neschopná, nic neudělám pořádně a neustále vyvolávám konflikty. Taky jsem občas dostávala pár facek. Jeden takový útok skončil proraženým ušním bubínkem. Musela jsem k lékaři, ale raději jsem do zprávy nadiktovala, že jsem se praštila o věšák. Když lékař zprávu dopsal, znovu se mě zeptal, zda si nepřeju jít na policii. Já si ale v té době myslela, že je všechno moje vina. Mám přece tři děti a ty tátu milují. Poslední kapkou bylo, když manžel napadl je. To už jsem nevydržela a zavolala policii.“

Jana

Hororové scény na talíři každý den

„Manžela jsem opustila po šestiletém vztahu. Útočil na mě i na mého syna z prvního manželství. Oba nás bil dřevěnou tyčí, vodítkem na psa, trýznil nás elektrickým paralyzérem. Fyzicky mě napadal i v době těhotenství. Vyháněl mě na noc do lesa, sprchoval studenou vodou a po ruce dokonce míval motorovou pilu. Měla jsem z něho strach a bála se jít k lékaři. Když nás manžel opět jednou brutálně zbil, přijela policie. Po výpovědi převzal péči o nejstaršího syna jeho vlastní otec. Já jsem zůstala a situace se na chvíli zklidnila. Po narození našeho druhého společného potomka ale manžel začal do dětí kopat, když plakaly, sprchoval je studenou vodou. Dokonce vyhrožoval, že našeho dvouměsíčního kojence zabije. Tehdy jsem sebrala zbytek sil a odvahy a poprosila o pomoc sociální pracovnice, které mi pomohly utéct s dětmi od manžela a zprostředkovaly pobyt v azylovém domě.“

Michaela

Jak působí násilí páchané na matce na děti

„Syn byl svědkem veškerého ponižování i fyzických napadení, kterých se manžel na mně dopouštěl. Začal být neklidný a plačtivý. Při útocích se třásl, schovával se u mě před otcem, objímal mě. Večer před usnutím mi pak říkával, že nechce, aby mi táta dával pohlavky. Násilí manžela vůči mně se negativně podepsalo na zdravotním stavu našeho syna Kosti. Začal se chovat jako dvouletý, pomočoval se, bál se, že zmizím. I v jeho případě bylo zapotřebí odborné terapeutické a pedagogické péče, aby se dokázal vyrovnat s následky násilí, které doma zažíval.“

Yuliya

Teror po odstěhování

„Manžel byl ke mně hrubý, ponižoval mě, kontroloval mé výdaje i veškerý můj pohyb. Po tom, co se odstěhoval k milence, podala jsem žádost o rozvod. Manžel však odmítal přistoupit na jakoukoli dohodu a začal ze společného bytu stěhovat všechny hodnotné věci a z účtu vybíral peníze. Měla jsem vlastního právníka, ale přesto jsem požádala o názor právničky organizace proFem. Překvapovalo mě agresivní chování manžela. Ten každý den kontroloval náš společný byt. Náklady s ním spojené ale nehradil a já na ně neměla prostředky. Tak mi začal vznikat dluh. Od proFemu jsem ale získala psychickou podporu, díky které jsem se stala sebevědomější a jistější. Uvědomila jsem si možnosti, které mám. I když se manžel odvolal, manželství bylo rozvedeno a teď se konečně cítím svobodná.“

Zuzana

10 let mlčení vedlo k hluchotě

„Naučila jsem se, na co si dávat pozor, co manžela dráždí a jak se chovat, když je opilý. Často to však nestačilo, protože si vždy našel důvod, proč mi vynadat a proč mě zbít. V roce 2009 mě manžel napadl způsobem, který mě vážně ohrozil na životě. Od té doby neslyším na levé ucho. Po deseti letech vztahu plného ponižování a brutálního násilí jsem se rozhodla pro rozvod. Manžel mě začal vydírat. Chtěl, abych se vzdala svého majetkového podílu na domě, do kterého jsem investovala peníze za svůj byt, který jsem předtím prodala. Začali mi spolu se svým otcem vyhrožovat smrtí. Nastoupila jsem se synem na krizový pobyt a následně na pobyt do azylového domu. Podat trestní oznámení jsem se však nikdy neodhodlala.“

Ivana

Kamarád, co zneužil mou důvěru

„Na večírku přátel jsem potkala kamaráda svého tehdejšího přítele. Povídali jsme si, ani jsme moc nepili. Okolo jedenácté jsem se rozhodla jít domů. Protože měl stejnou cestu, dohodli jsme se, že půjdeme ještě na chvíli ke mně na čaj. Všechno probíhalo v přátelské atmosféře. Začala jsem být unavená, a protože se stále nějak neměl k odchodu, rozestlala jsem mu u sebe. Nebylo to nic neobvyklého, občas u mne někdo z mých přátel přespí. Nehledím na to, jestli to jsou holky nebo kluci, jsme přece přátelé. Uprostřed noci mě vzbudil tím, že ho do mě zasouval a u toho mě hladil. Byla jsem vyděšená a nedokázala reagovat. Když jsem se vzpamatovala, odstrčila jsem ho a řekla, že nechápu, o co se to snaží. Usnul. Já jsem ležela schoulená na kraji postele a nemohla zamhouřit oka. Ráno odešel. Svěřila jsem se svému příteli. S kamarádem se bavit nepřestal, ale se mnou ano.“

Alice

Po rozchodu násilí nekončí

„Rozešla jsem se s chorobně žárlivým přítelem. Kontroloval mě natolik, že jsem v práci musela mít zapnutý telefon, aby mohl poslouchat, jestli se nebavím s nějakým mužem. Monitoroval veškeré mé aktivity. Přibližně každé dva měsíce docházelo i k fyzickému napadání. Snažila jsem se s ním rozejít mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vrátila, protože mě přemluvil. Od rozchodu mě stále pronásleduje, kontroluje, zda jsem doma, obtěžuje mě telefonáty. Před půl rokem si našel byt v blízkosti mého bydliště. Projevila se u mě posttraumatická stresová porucha, jsem dost neklidná, rozrušená, často pláču. Začala jsem využívat služeb psycholožky v intervenčním centru a spolupracovat s právničkou proFem, která mě seznámila s postupem trestního řízení a pomohla mi zajistit právního zmocněnce.“

Denisa

Společné dítě násilí nezastavilo

„Po dvou letech přemlouvání a slibů jsem se vrátila k partnerovi. Netrvalo dlouho a znova mě začal v opilosti napadat. Vyčítal mi, že jsem se s ním rozešla, vulgárně mi nadával, ponižoval mě, vyhazoval z bytu. Zhruba po roce jsem otěhotněla. Partner zprvu chtěl, abych šla na potrat. Když ale uviděl syna na ultrazvuku, rozmyslel si to a požádal mě o ruku. Vzali jsme se a vše vypadalo skvěle. Věřila jsem, že se manžel změnil a budeme konečně šťastná rodina. Krátce po porodu se ale přestal ovládat a začal být znovu agresivní. V opilosti mě brutálně zmlátil. Znova jsem uvažovala o rozchodu, ale s malým dítětem to bylo mnohem těžší.“

Ivana

Když NE nic nezmění

„Když jsem chodila ještě na střední, znásilnil mne můj spolužák. Byli jsme na diskotéce, celá naše parta. Všichni jsme dost pili. Šla jsem na záchod. Když jsem vycházela, čekal tam na mě kamarád. Šli jsme spolu ven, na vzduch. Za diskotékou byly schody. Sedli jsme si na ně. Chvíli jsme si povídali nějaké hlouposti a smáli se. Rozhodně mne nenapadlo, že se stane něco takového. Pak mne z ničeho nic začal líbat. Odstrkávala jsem ho, smála se, protože mi to přišlo trochu jako vtip, nějaká forma legrace. Ale on nepřestával ani po mých protestech. Sahal mi do kalhotek, držel mne čím dál pevněji. Přestala jsem se smát, říkala jsem, že nechci. Nedbal toho, povalil mě na schody a znásilnil.“

Iveta

Tiše trpím kvůli budoucnosti

„Jsem vdaná a mám 2 syny. Manžel je nepřiměřeně žárlivý, kontroluje mi emaily, Facebook, mobilní telefon a také hlídá, s kým chodím ven. Navštěvuje mě nečekaně v práci. Často mi nadává a několikrát mě fyzicky napadl. Nevím, co dál. Nevím, zda odejít, neumím si to představit. Nemám, kam jít, a obávám se, že mě bude manžel po odchodu pronásledovat, protože máme společné dluhy.“

Marcela

Neúspěch útočníka je vinou oběti

„První vážné konflikty v manželství nastaly asi po dvou letech od narození syna. Manžel mi vyčítal, že máme málo peněz, chtěl, abych začala pracovat. Všechny své neúspěchy sváděl na mě a velmi často mi nafackoval třeba jen proto, že jsem už dlouho facku nedostala. Bil mě pěstí do vlasové části hlavy, aby nebyly vidět následky, tahal mě za vlasy, dupal mi na nohy. Vyčítal mi, že nejsem dobrá manželka, že jídlo je moc slané, nebo málo slané, že mu nechutná, a někdy to, co jsem pracně uvařila, vyhodil. Nadával mi, že jsem „ukrajinská kurva“.“

Dina

Využijme svůj hlas pro přijetí Úmluvy proti násilí. Přečtěte si, proč je potřebná.

zobrazit úmluvu

Co je to Úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí

Jaký je účel této úmluvy?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je nejkomplexnější mezinárodní dohodou zabývající se tímto závažným porušováním lidských práv. Prosazuje nulovou toleranci takového násilí a je klíčová pro bezpečnější Evropu i svět kolem.

Prevence násilí, ochrana jeho obětí a stíhání pachatelů jsou základem Úmluvy. Obrací se ale i na celou společnost, která nesmí být k násilí lhostejná. Násilí na ženách má své nejhlubší kořeny v nerovnosti mezi pohlavími a přežívá díky kultuře popírání a omlouvání násilí. Proto Úmluva apeluje na změnu těchto postojů a účinnou prevenci násilí.

Jak je uplatňování úmluvy monitorováno?

Státy, které Úmluvu ratifikují, se dobrovolně zavazují k tomu, uvádět její opatření do praxe. Jejich činnost pak monitoruje Výbor smluvních států (Committee of the Parties), politický orgán složený z oficiálních zástupců států, které přistoupily k Úmluvě a Skupina expertů a expertek, kteří se v praxi zabývali tématem násilí na ženách tzv. GREVIO (Group of Experts on Action against Violence against Women and Domestic Violence). Jejich nálezy a doporučení napomohou k tomu, aby státy postupovaly v souladu s úmluvou, a zajistí její dlouhodobou účinnost.

Průlomové aspekty úmluvy

Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Znamená to, že státy se budou muset zodpovídat, pokud nebudou na toto násilí adekvátně reagovat. Úmluva si klade za cíl řešit problém násilí na ženách a domácího násilí komplexně, a proto se vyjadřuje také k původu a příčinám těchto jevů.

Ve svém úvodu hovoří Úmluva o tom, že ve společnosti jsou mužům a ženám připisovány na základě toho, že jsou muži nebo ženy, určité role a jsou s tím spojená některá očekávání. Např. u mužů se očekává, že budou průbojnější, dominantnější, mohou svůj názor prosadit i silou, kdežto ženy jsou spíše smířlivější, poddajnější, měly by se přizpůsobit a být poslušnější. Úmluva hovoří o tom, že tato očekávání, nerovnováha moci a submisivní role, kterou by podle očekávání měly ženy převzít, jsou kořenem násilí na ženách.

Úmluva obsahuje výčet forem násilí, které by měly být jednotlivými státy klasifikovány jako trestný čin. Definice těchto trestných činů, stejně jako znění trestního zákona včetně výše trestů, je však na uvážení každého státu. Cílem je, aby bylo možné v trestněprávní rovině postihnout kromě domácího násilí či znásilnění i další formy násilí na ženách, jako např. mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucená sterilizace. Úmluva vyzývá veškeré relevantní státní orgány a služby, aby se zapojily do řešení problému násilí koordinovaně a spolupracovaly.

Koho se úmluva týká?

Úmluva se týká celé společnosti, protože násilím může být ohrožen kdokoliv z nás. Konstatuje, že existují skupiny žen a dívek, jež bývají vystaveny většímu riziku násilí, a státy musí zohlednit jejich specifické potřeby. Úmluva zdůrazňuje, že stejná opatření je nezbytné poskytnout dalším obětem zmíněných forem násilí, kterými mohou být i muži, děti či starší osoby.

Jakých skutků se úmluva týká?

Úmluva vyžaduje, aby smluvní státy zajistily trestní či jiný postih následujících skutků:

Domácí násilí (fyzické, sexuální, psychické či ekonomické týrání),
Nebezpečné pronásledování (stalking),
Znásilnění, sexuální obtěžování i další formy sexuálního násilí,
Vynucený sňatek,
Mrzačení ženského genitálu,
Vynucený potrat a vynucená sterilizace.

Úmluva tímto dává jednoznačně najevo, že násilí na ženách a domácí násilí nejsou soukromou záležitostí. Naopak, pro zdůraznění obzvláště traumatizujícího dopadu trestných činů páchaných v rámci rodiny je možno pachateli/ce uložit přísnější trest, jestliže je obětí manžel/ka, partner/ka nebo jiný člen rodiny.